Kde se točí Četnické humoresky?
Foto: Jiří Kníže Autor: Jiří Kníže
zdroj :http://prepni.atlas.cz/www.ceskatelevize.cz

Český národ miluje domácí seriály. Důkazem jsou Četnické humoresky, jejichž už třetí sérii točí Česká televize. Jak vypadá „filmový" život na pátrací stanici kousek od centra Brna?

Četnická stanice vznikla před sedmi lety v bývalých kasárnách.
Pomohla tomu náhoda. Kdysi tady totiž ve vojenském uměleckém souboru
vojančil jeden z členů produkce a místo mu připadalo ideální. Jelikož
však byl celý objekt v katastrofálním stavu, podlahy se prohýbaly a
linoleum bylo vytrhané, bylo třeba pátrací stanici znovu od základů
postavit.

Důchodci se vracejí do služby
Kdo si pamatuje původní sestavu oblíbených seriálových postav,
jistě potvrdí, že změn bylo pomálu. Občas se parta rozšíří o čerstvou
krev, například o četníka Karabelu, kterého hraje Martin Sláma, sem tam
někdo povýší, ve výjimečném případě zasáhne osud, nebo kulka.

Další četníci odcházejí do výslužby, například Stanislav Zindulka,
který hrál četníka Turka. Tam měl skončit i četník Šiktanc, kterého
ztvárnil Petr Kostka. Ale jak nás ujistila produkce, zaslouženého
civilu si příliš neužil. Jeden případ ve třetí sérii čilý důchodce
dokonce vyšetřuje sám!
Zapůjčení kostýmu? Až 10 000 korun!

A mohou za to pochopitelně ženy. Četníkům se tu šijí uniformy
přímo na tělo, a s výjimkou těch původních, které byly ušity
z nekvalitních materiálů a musely být přešity, se během let nemění.
Zato zapůjčení lepšího ženského kostýmu přijde klidně až na 10 000
korun, a to se v něm madam mihne před kamerou třeba jen dvakrát a během
jednoho dílu se ještě několikrát převlékne!
Co se klobouků týče, nemá místní sbírka obdobu. Některé jsou
z výkupu, ale další šije místní šikovná modistka přesně na zakázku.
„Sem tam přidáme na klobouk květinu nebo pentli, a to, že už byl před
několika díly použitý, nikdo nepozná. To víte, ženy tenkrát hodně
klobouky nosily. Kdyby měl být každý originál, tak bychom se
nedoplatili,“ dozvěděli jsme se v kostymérně.
Unikátní jsou také místní auta. Třeba to, kterým jezdí sami
četníci. V majetku produkce seriálu je i malý náklaďák, který se díky
šikovným rukám místních techniků změnil na pohřební vůz, v poslední
sérii z něj v jednom díle bude cukrářské auto.

Na place se začíná brzy. Řada herců je totiž mimopražských a aby
stihli večerní představení ve svých divadlech, končí tady natáčecí den
klidně i ve 14 nebo 15 hodin. Když se točí scény s velkým komparsem,
začínají maskérky (jsou tady dvě, ale sem tam si musejí vzít posilu) už
v šest hodin ráno. A nástup bývá mnohdy už o páté.
Postrachem místní produkce se stala dálnice. Čtvrhodinový skluz se
i přes včasné nástupy rovná malému zázraku. „Na to, že je zácpa
v Praze, už jsme si zvykli, ale teď už bývá i v Brně. Takže čekáme.
Někdy i několik hodin. Kolikrát se nám stane, že musíme nechat několik
záběrů na příště,“ tvrdí paní produkční.
Dálnice a sníh se pak společně postaraly o největší průšvih
v osmiletých dějinách natáčení humoresek. Velká nadílka sněhu totiž
zablokovala dálnici tak, že auto, které vezlo herce po natáčení do
Prahy, zůstalo viset ve vánici. „Pro pana Trojana staršího to tenkrát
byl doslova šílený zážitek, protože za celý život nezažil, že by
prošvihl jediné představení. Co jsem měla dělat? Zůstala tam spousta
lidí. Navíc - tenkrát nefungovaly ani mobily. Asi se všichni, kdo tam
nocovali v autech, pokoušeli dovolat a spadly všechny mobilní sítě,“
vzpomíná na hodiny hrůzy vedoucí výroby Darina Levová.

Místo, kde se společně setkávají četníci s prostitutkami, kasaři a
vrahy, je místní catering. Ten hereckou partu doprovází dokonce i na na
výjezdy, kdy se natáčí scény v lese či v polích.
„V takovém případě bychom nestíhali odvážet lidi někam do
restaurace na oběd. Hned by z toho byly minimálně dvě natáčecí hodiny
navíc a to si nemůžeme dovolit,“ tvrdili nám v produkci. Herci si
zvykli v cateringu dokonce i společně posnídat. „Pořád nám říkají, že
když má štáb co jíst a je kompletně zaopatřený, líp pracuje. Tak se
snažíme,“ dozvěděli jsme se v cateringu.