štábní strážmistr Václav Ryba ( Jan Apolenář)

Zdroj:
městské divadlo: http://www.mdb.cz/index.php?page=soubor&id=157
ceskatelevize: http://www.penize.czech-tv.cz/program/detail.php?idp=1035105542&day=975798000&time=17:25&ch=2&deid=1821

vůdce služebního psa Arga a chlapec jak "panna", který pokud vůbec mluví, tak většinou ke svému psovi.

Absolvoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění v roce 1989. Po škole nastoupil do angažmá Loutkového divadla Radost a zároveň hostoval v divadlech Reduta, Divadlo Na provázku, Divadlo bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde přijal v roce 1991 nabídku stálého angažmá.

Hned první rolí Puka v muzikálu Sny svatojánských nocí si získal nejen diváky, ale byl nominován i Hereckou asociací na historicky první Cenu Thálie. Následovaly role Bastard (ve stejnojmenném scénickém oratoriu Zdenka Merty a Stanislava Moši), Mirko Pajdalović v Kovačevičově inscenaci Maratónci běží čestné kolo, Kouzelník v upravené pohádce Popelka Gustava Skály a Miki Jelínka, Panoš Jan v Klicparádě apod.
V květnu 1995 odešel "na volnou nohu" do Prahy, kde hrál téměř ve všech úspěšných muzikálových produkcích, jako Dracula (trojrole Šašek, Sluha, Profesor, dále role Kněz a Dracula), Krysař (role Osud, Rybář Štěpán, Krysař), Johanka z Arku (role Operátor a Král), Sweet Charity (role Oskara), Kleopatra (role Octavián).
Po nekonečném ježdění po trase Brno - Praha, Praha - Brno, se 1. dubna 2003 znovu vrátil do uměleckého souboru brněnského Městského divadla. Za tu dobu stihl nastudovat nespočet rolí.

Spolupracuje i s Českou televizí, např. pohádky Princezna se zlatým lukem, To vánoční šturmování, O ševci Matějovi a komtesce Julince, úspěšný seriál Četnické humoresky. Vydal vlastní singl s názvem Všepachuť.

Jak se Vám Ryba hrál? Byl Vám něčím blízký?
V něčem ano a v něčem ne. Štábní strážmistr Václav Ryba, vůdce služebního psa, po většinu seriálu mlčí jako ryba. A být stále při věci, se zájmem poslouchat a jednou za čas říct nějaké slovo, to se hraje těžko. Navíc je Václav Ryba spíše člověk klidný, řadu věcí drží v sobě. Já jsem jeho opak, všechno hned ventiluji. Lépe se mi hrají postavy, kde je více textu a postavu mohu rozvinout. Větší prostor jsem měl v první sérii, kde byl vývoj postavy daný. V další sérii jsem byl už členem pátračky a jednalo se spíče o jednotlivé akce - promluvím k nějakému místu činu, dávám povely Argovi apod. Postava jako taková už další vývoj neměla. Za sebe a bez nějaké zloby - úplně nejlépe se mi to nehrálo.

Byl jste psovodem služebního psa vlčáka Arga. Jak jste s Argem vycházel? Provedl Vám něco veselého?
Ohledně Arga se jedná o smutné události, protože jsem při natáčení zažil tři vlčáky. První Argo, se kterým jsem začínal, byl dobře vycvičený a bez problémů šel, na pokyn štěkal atd. V průběhu natáčení se zjistilo, že má rakovinu, a bohužel zemřel. Druhý Argo byl jednou s pánečkem na procházce v lese, najednou upadl a na místě byl mrtvý. Dostal prý mrtvici. Třetí Argo už něco umí, je učenlivý, ale velmi fixovaný na svého pána, neustále si ho hlídal. Jak byl někde jinde, Argo sebou lomcoval a když zabral, měl jsem s ním co dělat. Neustále jsem měl na ruce zaškrcené vodítko.

Jak jste se cítil v uniformě četníka?
Úplně normálně. Jedna věc byla ale trošku nepraktická. Tehdejší četníci měli speciální návlek na lýtka. Říkalo se mu spinky. Byly kožené, na háček a nahoře na přezku. A když člověk třeba utíkal nebo potřeboval si dřepnout, tak se často rozepínaly. Někdy jsme museli kvůli takové maličkosti opakovat záběr.