rozhovor:

Co byste svými slovy řekl o postavě Toníčka?
Toníček byl poctivý mladý četník, který skutečně existoval. Po přečtení role mi byl hned sympatický. V devátém díle ho bohužel zastřelili. Jak jsem se ale dozvěděl, stalo se to podle skutečné události.

Překvapila Vás nabídka na roli?
Ano. Režisér Moskalyk si mě vybral ještě v době, když jsem byl v divadelním angažmá v Olomouci. Brněnská produkce mě potom kontaktovala, abych se přijel ukázat do Brna. Ze začátku jsem si myslel, že je to jenom sranda a někdo si ze mě snaží vystřelit. Nemohl jsem uvěřit tomu, že bych mohl někdy takovou roli dostat.

Čím Vám byl Toníček blízký?
Životní poctivostí. Líbilo se mi, jak měl Andělku upřímně rád a na nic si nehrál. Byl to obyčejný kluk.

Vaší partnerkou v seriálu byla Andrea Elsnerová ...
Andrea je mladá, velice talentovaná herečka. Hrálo se mi s ní dobře.

Jak jste se cítil v uniformě četníka?
Bezvadně. Docela by se mi líbilo být četníkem.

Jak se Vám líbila atmosféra první republiky?
Dvacátá i třicátá léta se mi líbí muzikou, oblékáním, automobily i stylem života. Chytla mě docela u srdíčka. Bylo zajímavé vidět některé exteriéry, které architekti do té doby upravili.

Hrál jste psovoda služebního psa Arga. Jak jste spolu vycházeli?
Se psy mám dobré zkušenosti. Dokonce jsem vlčáka osobně měl. S Argem jsme se skamarádili docela rychle. Každou chvilku mi však něco provedl. Natáčení ho přestalo bavit ve chvíli, když jsme například potřetí hledali stopu a on věděl, kam půjde. Bylo těžké ho donutit, aby měl čumák zarytý na zemi a čuchal a čuchal. Bylo to pro mě složité, protože psa člověk neovlivní a ani mu neporučí.

Jak jste se cítil v četnické partě?
Ze začátku jsem měl před všemi hodně velký respekt, který se mi během ročního natáčení podařilo překonat. Všichni kolegové byli bezvadní. Například Petr Kostka mi dokonce při některých záběrech radil, co mám udělat, aby to tam bylo vidět. Na celou četnickou partu vzpomínám velice rád, a když vyjde čas, rád se s nimi znovu setkávám.

Jak se Vám ze seriálu odcházelo?
Bylo to smutné. Ale i když jsem věděl, že mě zastřelí, role Toníčka mě lákala a nepřemýšlel jsem o tom.